Aristotelův přístup k problematice pohybu

E-LOGOS 1994, 1(1)

Aristotelův přístup k problematice pohybu

M. Vlček: University of Economics, Prague, Czech Republic

Aristoteles rozděluje změny (pohyby) na čtyři, či přesněji, tři základní druhy: pohyb ve vlastním smyslu slova, vznik a zánik. Vznik a zánik jsou motivy, které jsou úzce svázány s motivem NEBYTÍ; proto je tento motiv derivován právě od těchto motivů. Výsledkem je objevení (jakožto navázání na Platonův motiv NEBYTÍ jako "JINÉHO") problematiky zbavenosti (STERESIS). Díky zbavenosti (jakožto specificky pochopeného NEBYTÍ) Aristoteles definuje pohyb jako střídání se tvarů na nějaké látce. To je jedno z pochopení POHYBU u Aristotela (I. kn. "Fysik", "O vzniku a zániku"). Druhým, v jistém smyslu dokonalejším, porozuměním POHYBU je pochopení skrze motivy DYNAMIS-ENERGEIA (síla - její uskutečňování). DYNAMIS je pochopená jako vnitřně strukturovaná silovost, ENERGEIA jako spotřebovávání, uskutečňování síly. Pohyb je tedy uskutečněním síly. Dále potom Aristoteles specifikuje další nutné předpoklady pohybu (čas, místo, kontinuita aj.). Také Aristoteles chápe pohyb jako pohyb ontologický. Ale nejen to; pohyb je jím totiž pochopen i ve smyslu pohybu fenomenálního, či přísněji, jako vztah obou pochopení. Svým pojetím se Aristoteles stává zakladatelem tradice, která vrcholí německou klasickou filosofií a mysliteli s ní svázanými.