E-LOGOS 2012, 19(1):1-22 | DOI: 10.18267/j.e-logos.324

Společné dobro - realita, nebo fikce?

Marek Loužek
Department of Sociology, Faculty of Arts, Charles University, Czech Republic

Přes rozšířené používání pojmu společné dobro byla mezi antickými a středověkými mysliteli pozoruhodná nejednota o jeho konkrétním obsahu. Někdy bylo společné dobro chápáno jako dobro zúčastněných jednotlivců, jindy jako dobro společenství jako celku. Jakmile politická filozofie začala být stavěna na individualističtějších základech, společné dobro jako pojem ustoupilo do pozadí. Společné dobro by mělo mít dvě vlastnosti: jde o dobro a navíc společné. Dobro však není vnitřní kvalita o sobě, nýbrž subjektivní hodnocení člověka. Zda považujeme určité jednání či situaci za dobré či špatné, záleží na našem hodnocení. Základní vlastností každého hodnocení je jeho subjektivita. Subjektivita v pojetí dobra je hlavním problémem společného dobra. Společné dobro může být společné pouze, když jde o cíl, který je sdílený všemi rozumnými aktéry uvnitř politického společenství. Má-li společné dobro být cílem regulujícím politické úvahy a zdrojem loajality ke společenství, muselo by být všemi sdíleno. To však v praxi je nesmírně obtížné zaručit. Neutrální hlasovací mechanismus, který by rozhodl, co je společné dobro, neexistuje. Společné dobro je příliš vágní pojetí, aby bylo užitečné v politické teorii a praktické politice. Veřejný zájem musí být posuzován partikulárně a lokálně, vždy s ohledem na zvláštní doby a místa. Co vytváří obecný zájem či "společné dobro", nevyplývá z filozofické teorie, ale praxe. Ačkoli společné dobro může být užitečné v politické i církevní rétorice, jeho vědecký smysl je omezený, nebo dokonce nulový.

Keywords: společné dobro, neviditelná ruka trhu, teorie demokracie, teorie veřejné volby

In spite of the widespread use of the term "the common good", there was a remarkable dissension among the ancient and medieval thinkers about its specific content. Sometimes, the common good was regarded as the good of the individuals involved or as the good of the community as a whole. As soon as political philosophy started to be based on more individualist foundations, the common good, as a concept, retreated into the shadow. The common good should have two properties: it is good and, moreover, it is common. However, good is not an inner quality per se but it is the subjective judgement of man. It depends on our judgement whether we consider an action or a situation to be good or bad. The basic characteristic of every judgement is its subjectivity. Subjectivity in the concept of good is the main problem of the common good. The common good can only be common, if it is a goal, which is shared by all the reasonable players inside the political community. If the common good were to be the goal regulating political considerations and the source of loyalty to the community, it would have to be shared by everyone. However, that is extremely difficult to guarantee in practice. There is no neutral voting mechanism that would decide on what the common good is. The common good is too vague a concept to be useful in political theory and in practical politics. The public interest must be judged particularly and locally, always with regard to the specific times and places. That which forms a general interest or "the common good" does not stem from philosophical theory but from practice. Although the common good can be useful in political as well as church rhetoric, it has little or no scientific meaning.

Keywords: common good, invisible hand of market, theory of democracy, public choice theory

Prepublished online: November 8, 2012; Published: June 1, 2012  Show citation

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Loužek, M. (2012). Společné dobro - realita, nebo fikce? E-LOGOS, 19(1), 1-22. doi: 10.18267/j.e-logos.324
Download citation
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Open full article

    References

    1. ARROW, K., 1971: Společenský výběr a individuální hodnoty: Praha, Svoboda 1971.
    2. BENESTAD, B., 1986: Henry George and the Catholic Views of Morality and the Common Good, II: American Journal of Economics and Sociology 45 (1986), č. 1, s. 115-123. Go to original source...
    3. BENTHLEY, A. 1908: The Process of Government. A Study of Social Pressures: Chicago, University of Chicago Press 1908.
    4. BORSCH, F. H., 2005: The Common Good and the Invisible Hand: Anglican Theological Review 87 (2005), č. 1, s. 5-22.
    5. BOZEMAN, B. 2007: Public Values and Public Interest: Washington, Georgetown University Press 2007.
    6. CARCELLO, J., 2009: Governance and the Common Good: Journal of Business Ethics 89 (2009), Supplement 1, s. 11-18. Go to original source...
    7. DOWNING, L. A. - THIGPEN, R. B., 1993: Virtue and the Common Good in Liberal Theory: The Journal of Politics 55 (1993), č. 4, s. 1046-1059. Go to original source...
    8. DOWNS, A. 1962: Public Interest. Its Meaning in a Democracy: Social Research 29 (1962), s. 1-36.
    9. DUPRÉ, L., 1993: The Common Good and the Open Society: The Review of Politics 55 (1993), č. 4, s. 687-712. Go to original source...
    10. ELIOTT, J., 1994: Joseph Schumpeter and the Theory of Democracy: Review of Social Economy 52 (1994), č. 4, s. 280-300. Go to original source...
    11. ERASMUS, Ch. J., 1977: In search of the common good. Utopian experiments past and future: New York, Free Press 1977.
    12. EVENSKY, J., 2007: Adam Smith's Moral Philosophy: Cambridge, Cambridge University Press 2007.
    13. FIALA, P. - HANUŠ, J. - VYBÍRAL, J. (eds.), 2004: Katolická sociální nauka a současná věda: Brno, CDK 2004.
    14. FRANK, W., 2007: A.: Authority and the Common Good in Democratic
    15. Governance: Review of Metaphysics 60 (2007), č. 4, s. 813-832.
    16. GRISWOLD, Ch. L., 1989: Adam Smith on Virtue and Self-interest: Journal of Philosophy 86 (1989), č. 11, s. 681-695. Go to original source...
    17. HOLLENBACH, D., 2002: The Common Good and Christian Ethics: Cambridge, Cambridge University Press 2002. Go to original source...
    18. HOLLENBACH, D., 1989: The common good revisited: Theological Studies 50 (1989), č. 1, s. 70-94. Go to original source...
    19. HOLMAN, R. a kol., 1999: Dějiny ekonomického myšlení: Praha, C. H. Beck 1999.
    20. KEMPSCHALL, M. S., 1999: The Common Good in Late Medieval Political Thought: New York, Oxford University Press 1999. Go to original source...
    21. KEYS, M., 2006: Aquinas, Aristotle, and the promise of the common good: Cambridge - New York, Cambridge University Press 2006. Go to original source...
    22. LOUŽEK, M. 2007: Ekonomická sociologie Josepha Schumpetera: Sociológia/Slovak Sociological Review 39 (2007), č. 1, s. 29-48.
    23. MALÝ, I. (ed.) 1999: Problémy definování a prosazování veřejného zájmu: Brno, Masarykova univerzita 1999.
    24. MANDEVILLE, B. de, 1714: The Fable of the Bees: or, private vices, public benefits: London, J. Roberts 1714. Go to original source...
    25. MARITAIN, J., 2002: The person and the common good: Notre Dame, Indiana, University of Notre Dame Press 2002.
    26. MLČOCH, L., 2006: Ekonomie důvěry a společného dobra: Praha, Karolinum 2006.
    27. MÜNCKLER, H. - FISCHER, K., 2002: Common Good and Civic Spirit in the Welfare State: Journal of Political Philosophy 10 (2002), č. 4, s. 416-438. Go to original source...
    28. MURPHY, M. C., 2005: The Common Good: The Review of Metaphysics 59 (2005), č. 1, s. 133-165.
    29. NITSCH, T. O., 2005: Economics, Social Justice and Common Good - Roman- Catholic Perspectives: International Journal of Social Economics 32 (2005), č. 6, s. 554-569. Go to original source...
    30. NOVAK, M., 1989: Free persons and common good: New York, London, Edison Books 1989. Papežská rada pro spravedlnost a mír: Kompendium sociální nauky církve: Praha, Karmelitánské nakladatelství 2008.
    31. RAPHAEL, D. D., 2007: The Impartial Spectator. Adam Smith's Moral Philosophy: Oxford, Clarendon Press 2007. Go to original source...
    32. SCHUMPETER, J. A., 2004: Kapitalismus, socialismus a demokracie: Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 2004.
    33. SCHWARZ, J., 1999: Škola veřejné volby. In: HOLMAN, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení: Praha, C. H. Beck 1999, s. 478-496.
    34. SMITH, A., 2001: Pojednání o původu a podstatě bohatství národů: Praha, Liberální institut 2001.
    35. SMITH, A., 2005: Teorie mravních citů: Praha, Liberální institut 2005.
    36. SMITH, T. W., 1999: Aristotle on the Conditions for and Limits of the Common Good: American Political Science Review 93 (1999), č. 3, s. 625-636. Go to original source...
    37. SMREKOVÁ, D. 1998: Ekonómia jako filozofický problém: Bratislava, Iris 1998.
    38. SPIEKER, M. 1996: Zisk a obecné blaho. In: SPIEKER, M.: Katolická sociální nauka a sociální tržní hospodářství: Praha, Česká křesťanská akademie 1996, s. 43-60.
    39. VÍTEK, L. 1999: Teorie společenské volby a politické rozhodování. In: Malý, I. (ed.): Problémy definování a prosazování veřejného zájmu: Brno, Masarykova univerzita 1999, s. 49-54.
    40. WERHANE, P. H., 1989: The role of self-interest in Adam Smith's Wealth of Nations: Journal of Philosophy 86 (1989), č. 11, s. 669-680. Go to original source...
    41. WINKLER, J.: Veřejné mínění jako projev veřejného zájmu. In: Malý, I. (ed.): Problémy definování a prosazování veřejného zájmu: Brno, Masarykova univerzita 1999, s. 87-99.

    Return to the content